Předpokladem dlouhodobého úspěchu ve sportu je dobře fungující pohybový systém. To platí tím více pro výkonnostní a profesionální sportovce. Zkušenosti ukazují, že jedinec s neřešenou poruchou v nervosvalovém aparátu může být dočasně velmi úspěšný, ale z dlouhodobého pohledu trpí mnohem větším rizikem úrazu a jeho maximální potenciál, tedy i rozvoj herních schopností, je zbytečně omezován.

Tento poměrně známý fakt zůstává stále nedoceněn. Sportovci by už od nejnižšího věku měli být zařazeni do pravidelného sledování u odborníka, který se specializuje na vyšetření, prevenci a terapii poruch pohybového systému. Takovým odborníkem je fyzioterapeut. Dobrý fyzioterapeut ve své práci propojuje znalosti z biomechaniky, neurofyziologie a dalších zejména klinických disciplín, v nichž získal vzdělání na lékařské fakultě nebo na škole se zdravotnickým či tělovýchovným zaměřením.

Vrátíme se k první větě: co vlastně znamená „dobře fungující hybný systém“ ? Odpověď není zcela jednoduchá. Obecně jde o to, aby práce našich svalů, které vědomě i podvědomě využíváme během každého i minimálního pohybu a tím více během sportovní zátěže, nevedla k akutním úrazům nebo předčasnému opotřebení svalů samotných, svalových úponů, kloubů apod. Fyzioterapeut se během vyšetření zaměřuje doslova na celé tělo. Pátrá po deformitách páteře, dolních končetin, sleduje nastavení pánve, manuálně vyšetřuje blokové postavení kloubů, zjišťuje případné stranové asymetrie a provádí testy zaměřené na zapojení svalů během zátěže. Právě nevhodné zapojení svalů, které je řízeno z podvědomé úrovně centrálního nervového systému (CNS) a akcentovaně využíváno během hry či závodu, se jeví jako hlavní příčina úrazů, malých kumulovaných defektů tkání, kloubních blokád a degenerativních změn (např. výhřezů meziobratlových plotének, kloubních výrůstků apod.). Právě tyto obtíže vyřazují sportovce z aktivity, limitují jeho možné sportovní úspěchy a v některých případech závažně ohrožují zdraví. Přitom je možné většinu nepříznivých faktorů s předstihem diagnostikovat a za podmínky aktivní spolupráce všech zainteresovaných osob (sportovce, terapeuta, lékaře, trenéra, …) efektivně cílit terapii.

Vyšetření vedené fyzioterapeutem se nazývá kineziologický rozbor. Teprve po pečlivé diagnostice má naše terapie či preventivní opatření větší šanci na úspěch.  Lidské tělo je velmi komplikovaný celek. Denně se setkáváme s tím, že prvotní příčina obtíží není přímo tam, „kde to bolí“ či kde jsou zjištěny degenerativní změny. Fyzioterapeut se však nesmí spoléhat na obecné tvrzení, že „vše souvisí se vším“ a musí, a to někdy i dlouhodobě, hledat konkrétní zdroj obtíží. Prvotním zdrojem obtíží může být např. změněná dynamika bederní páteře s nestabilitou pánve při chronickém přetížení třísel nebo plochonoží s následnou patologickou biomechanikou dolních končetin, páteře, zhoršeným zpracováním informací proudících nervy z dolních končetin s následkem bolestí zad, které až jako symptom dovedou pacienta do naší ordinace.

Návštěva u fyzioterapeuta trvá nejčastěji 30 až 60 minut. Podle nálezu z kineziologického rozboru bývá prováděno manuální ošetření kloubů s omezenou pohyblivostí, uvolnění vazů, svalů, odstranění tzv. spoušťových bodů, případně doporučení ortotických pomůcek a velmi často cílené cvičení. Specifikem návštěvy u fyzioterapeuta je fakt, že čas na diagnostiku a na terapii není striktně oddělen. Terapie prakticky probíhá už během kineziologického vyšetření a na druhou stranu cvičení v situaci imitující např. výkop míče u fotbalisty je jednou z nejcennějších diagnostických situací. V závislosti na závažnosti, chronicitě obtíží a zvolené terapii bývá nutné navštívit terapeuta vícekrát, v závažných případech i dlouhodobě.

Česká republika má výhodu solidního zázemí kvalitních rehabilitačních odborníků. Historicky je to patrně způsobeno prací neurologa prof. Kamila Hennera, jeho žáků – např. profesorů Václava Vojty, Karla Lewita a v další generaci prof. Pavla Koláře. Specifikem české školy je rozvinutí poznatků tzv. vývojové kineziologie a jejich aplikace do každodenní diagnostiky a terapie.

Vývojová kineziologie se jako obor detailně zabývá pohybovým vývojem od embrya až po smrt, přičemž pro klinickou praxi je klíčová znalost pohybového vývoje v prvních letech života. Na koordinovanou aktivitu svalů je oprávněně pohlíženo jako na následek zrání centrálního nervového systému. Jde o velmi komplexní a zajímavou problematiku.

Závěrem lze říci, že fyzioterapeutická léčba je hlavní metodou volby u většiny obtíží pohybového systému a má své nezastupitelné místo rovněž v preventivní péči o sportovce na všech úrovních.

Mgr. Stanislav Machač, fyzioterapeut